Kdo je Miroslav Suchý? Můžeš se čtenářům mojefedora.cz představit?

Teď jsem především otec a manžel. Mnozí čtenáři mě znají jako zaměstnance Red Hatu – už tam pracuji více jak 14 let. Nebo prostě toho „týpka co dělá do počítačů“. Ale strašně moc záleží koho se zeptáš. Někdo mě zná jako herce od ochotníků. Nebo jako toho chlápka co se motá kolem OpenStreetMap. Nebo jako toho kluka co s námi kdysi sportovně střílel.

Nádavkem mě vždy něco nadchne. Rok nebo dva to dělám a pak se posunu dál. Takže občas se mě někdo zeptá, zda ještě stále dělám keramiku (ne, ale z té etapy nám zůstalo pár hrníčků a pekáčků) nebo zda ještě tančím (jo, ale už jiný tanec) nebo zda se stále učím holandsky nebo francouzsky (ne, bagetu a víno si objednám; a to mi stačí) nebo zda stále jezdím na koni (chtěl bych, ale už jsem tam rok nebyl).

V práci se věnuji balíčkování po stránce nástrojů. Pracoval jsem na Copru, Mocku. Chvíli taky na ABRTu. Ale na místě je minulý čas. Teď v Red Hatu dělám manažera a starám se o to, aby moji lidé měli dobré podmínky pro práci a aby se jejich práce propojila s jinými projekty.

Doma se snažím věnovat dětem. Ale mám pocit, že v poslední době se to spíše redukuje na vysvětlování a procvičování matematiky. Někdy tedy přijdou i radosti: když mě jedna dcera porazí v šachu nebo když si ta druhá naprogramuje led pásek pomocí Micro:bitu.

O víkendech se snažíme s rodinou vypadnou někam na výlet. Snažím se spojit příjemné s užitečným a místo kam vyjedeme, tak zmapuji pro OpenStreetMap. Ještě stále se dají najít místa, která nejsou ani v OpenStreetMap, ani v Mapy.cz a ani v Google Maps. To si pak připadám jako Kolumbus. Překvapivě takových míst je stále dost a člověk kvůli nim nemusí jezdit ani na druhý konec světa. Zrovna tento víkend jsem takovou pěšinu zmapoval v katastru naší obce. Večer pak strávím zanášením sebraných dat do mapy. Nebo prací na nějakých rozjetých projektech OpenStreetMap – momentálně se snažíme zmapovat síť Klubu Českých Turistů a poštovní schránky České Pošty.

Hodně času věnuji práci s nováčky. Ať už ve Fedoře nebo v OpenStreetMap. Nebo i při výuce programování.

Odkdy používáš Fedoru a proč sis vybral právě ji?

Já jsem vyrostl na Debianu. Když jsem nastoupil do Red Hatu, tak jsem si nainstaloval Red Hat Enterprise Linux. Tehdy to byla verze pět, jenž byla před vydáním a vysloužil jsem si tehdy speciální tričko za největší počet nahlášených chyb. Na RHELu 5 jsem vydržel další dva roky, ale pak mi začal být jako vývojáři čím dál víc těsný. Tak jsem přesedlal na Fedoru. Což bylo asi kolem roku 2009. Takže od Fedory 11. A jsem na ni spokojený doteď. Takže jsem neměl jediný důvod přesedlat jinam. Na Fedoře (a na RHELu) se mi líbí, že tam věci prostě fungují. Jistě - není tam všechno. Debian má rozhodně širší ekosystém a více balíčků. Ale spousta věcí se tam musí mnohdy doladit. Naopak ve Fedoře, pokud tam daná věc je, tak prostě funguje. A sympatické je, že Fedora je taková tichá síla. Lidé z Fedory mění spoustu věcí aniž by to někdo vůbec věděl. Například lidi z Python týmu odvedli skvělou práci v migraci na Python3. Kontaktovali stovky autorů knihoven a aplikací pomohli jim s migrací. Bez nich by se ještě celý linuxový svět díval z velké dálky na Python3 jako na dalekou budoucnost. Nebo Richard Hughes dokázal rozjet LVFS takovým způsobem, že to je dneska industry standard.

Kde všude Fedoru používáš a na jakém hardware?

Prakticky všude. Na svém pracovním notebooku. Na svém domácím počítači. Starám se o Fedoru na počítači své ženy a své maminky. Starší dcera má od podzimu taky Fedoru, ale dceru učím jak se o má o svou Fedoru starat sama.

Jeden čas jsme měli u televize tichý malý počítač s Fedorou a Kodi. Ale pořád jsem se v tom vrtal a ve vrcholném období, kdy jsem do projektu poslal i nějaký kód, to celé více nejelo než jelo. Takže teď tam máme věc, v které se nemůžu vrtat. Oddělil jsem si relaxační zónu od práce a kutilské dílny.

Nejvíce teď pracuji na svém pracovním notebooku Lenovo T590. Moc jsem chtěl při poslední obnově stroj s AMD, ale v té době Lenovo nemělo nic vhodného pro enterprise zákazníky. Bohužel.

Lenovo mi vyhovuje. Jak ten konkrétní kus hardware, tak i firma jako celek. Jsou velmi vstřícní k Linuxu. Minulý rok otevřeně oznámili vytvoření malého týmu, který se stará, aby Fedora (a Linux obecně) jela bez problému. Lidi z toho týmu na sebe zveřejnili kontakty a není problém se dostat na konkrétního živého člověka – což jinde bývá dost problém. Minulý rok jsem dokonce z grafického prostředí své stanice aktualizoval UEFI Bios pomocí fwupd. Před pěti lety bych se vsadil, že dřív tady budeme mít lítací auta než takovou podporu pro Linux. 🙂

Ale rozhodně to nemám tak, že když pracuji pro Red Hat, tak musím používat Fedoru. Naopak. Snažím se rozhlížet kolem a všímat si dobrých věcí. Např. Když jsem napsal rpmconf, tak jsem se zcela neskrývaně inspiroval Debianím debconfem.

Jaký software ve Fedoře používáš?

Začnu tím, že jako grafické prostředí mám KDE. Líbí se mi jeho bohaté možnosti konfigurace. Základ mám dlouhá léta stejný, ale spoustu drobností pravidelně měním, tak jak se mění moje potřeby.

Na web používám Firefox a za ty roky se mi nastřádalo hodně doplňků, které mi velmi usnadňují život. Občas jsme nucen použít Chrome, ale rád se vracím k Firefoxu.

Na maily mám Thunderbird. Zkoušel jsem vše od muttu přes KMail po GMail. A Thunderbird mě brzdí nejméně. Moje složka s maily má menší desítky gigabajtů a rozhodně nejsem běžný uživatel. Jeden čas vážně hrozilo, že budu muset od Thunderbidu odejít, protože měl – pro mě – jednu nepříjemnou výkonnostní chybu. Dokonce jsem na vyřešení té chyby vypsal odměnu sto dolarů. Tak moc mě to štvalo 🙂

Co nejvíce používám na příkazové řádce?

$ history | awk '{print $2}' | sort | uniq -c | sort -nr | head -10
246 git
133 cd
79 vi
77 vim
49 gpg2
47 ssh
45 ls
33 rpm
20 su
20 cat

GPG2 je odraz momentálního projektu v práci. Obvykle v žebříčku není. VIM je můj nejčastější editor. Kdysi jsem chtěl najít svůj skvělý silný editor s úžasným grafickým rozhraním a tunou mocných fíčůrek. Ale pak jsem jedno dne stál v serverovně. Měl jsem k dispozici jenom textovou konzoli a nemožnost cokoliv nainstalovat (jako třeba nano). Potil jsme se v horké uličce a nemohl jsem si vzpomenou, jak se dělá ve vi. Od těch dob dělám pokorně ve VIMu. A snažím se nezapínat moc fancy fíčurek, abych nezlenivěl a byl připraven na případnou noční bojovku v rescue módu.

Podobnou lekcí pro mě bylo období s klíčenkou na hesla NitroKey. Dal jsem si tam nejčastěji používané heslo (pracovní), ale za pár měsíců jsem tak zpohodlněl, že když jsem ho potřeboval zadat a neměl jsem klíčenku u sebe, tak jsem si na heslo nedokázal vzpomenout! Ačkoliv ho používám několikrát denně! Takže teď mám nejdůležitější hesla v hlavě a trénuji je každý den. Na ostatní používám kombinaci BitWardenu a pass.

V grafickém prostředí nejvíce používám Konversation na IRC. Konsole na příkazovou řádku (nekonečná historie je killer fíčurka). DroidCam, který mi z mého telefonu dělá web kameru, která kvalitou videa směle konkuruje zrcadlovkám známých youtuberů.

Na přenos dat mezi počítači a telefonem používám Koofr.

Na odreagování mám na Steamu a GOGu hodně velkou knihovnu her. Ale stejně nejvíce hraji stařičké HoMM3. Ale už dlouho se mi nestalo, že bychom se ženou končili multiplayer za zvuku ranních ptáků.

Věnuješ se tématu vzdělávání dětí. Jaký máš názor na používaní open source software při výuce a jak si v tom podle tebe stojí české školství?

To je věc, která na mě před lety spadla a pořád se mě drží. 🙂 Když byly moje děti malé a začaly mlátit do klávesnice, tak jsem hledal nějaké věci pro malé děti. Nic nebylo. Většina byla tak pro třináct let a výše. Tak jsem si začal psát poznámky, sbírat tipy. Zveřejňovat to a mluvit o tom. A tak nějak si teď lidi myslí, že to ze mě dělá experta. Blázni! 🙂

Mimochodem - pokud vaše děti chtějí mlátit do klávesnice na vašem počítači, tak nejlepší je přepnout se do textové konzole (Ctrl+Alt+F2) a nechat je psát na přihlašovací obrazovku. Prosté otevření prázdného texťáku vás rychle dovede k poznání, že existují klávesové zkratky, o kterých jste dosud nevěděli a u kterých dlouho nebude vědět, jak to, co děti zapnuly, zase vypnout.

Je teda fakt, že celé mě to dovedlo k provozování kroužků programování na několika brněnských školách. A v Red Hatu si jednou za čtvrt roku pozveme nějakou školu ze sousedství a žákům připravíme zábavné dopoledne, kde se dozví něco o algoritmizaci (takové odborné slovo ovšem při tom nepoužívám).

Ale ty jsi se mne ptal na open source při výuce. Možná tě to překvapí, ale nemyslím si, že použití open source je nějak důležité. Nejdůležitější je nadšený učitel. Potom učit obecné principy. Tedy nikoliv používání konkrétního programu. A teprve na posledním místě je jaký software při výuce použijete. Ano, open source je příjemný bonus. Jednak se dá velmi často pořídit zdarma – což je pro některé školy důležité, ale také umožní nadšenému učiteli přispívat k jeho vývoji. Já jsem například přispěl překlady ke CodeCombat a překladem a jedním modulem do MakeCode. Ale i žák může jít hlouběji k jádru. Od prvních kapek blokového jazyka k MicroPythonu. Klikatou deltou tvořenou webovými nástroji, kreslícími programy, herními návrhy (klidně textovými ve Twine). Kdekoliv se žák zasekne, tak se může vydat do útrob tvořenými Céčkem. Cestou může udělat odbočku ke křemíku (např. Micro:bit je Open HW). Pokud kdekoliv po cestě bude závora ve formě proprietárního návrhu, tak ten postup buď ztížíte nebo i zastavíte.

No a jak si stojí české školství? Není to tak hrozné. Jsou země, které jsou na tom lépe (Finsko, Estonsko). Země, které začaly dříve s výukou algoritmizace dříve, ale zase bez žádného plánu (Slovensko). U nás se právě teď zavádí nový rámcový vzdělávací program (RVP), který hodně reviduje digitální gramotnost. Ale co je důležité, tak nabízí i mnoho nových učebnic a konkrétních plánů, jak se k tomu škola může postavit. Víme, co chceme učit. Víme jak. A máme pár nadšených učitelů a od září by na to mělo najet všech šest tisíc základních škol. Takže se nám tu opakují devadesátky, kdy jsme věděli, že chceme učit angličtinu a od září se taky všude začala učit. 🙂 Směr je dobrý, na zbytek je potřeba čas. Urychlit to mohou pouze rodiče. Čím více se budou zajímat o školu svého dítěte, tím rychleji to půjde.

Měl bys nějaký tip na software, který můžeš pro učitele nebo děti určitě doporučit?

Těch tipů mám více. Zveřejňuji je na GitHubu v projektu Programovani pro deti.

Asi nejvíce jsem nadšen z Micro:bitu, který můžou děti programovat bez znalosti syntaxe programovacího jazyka. A přitom vyvést svůj kód mimo počítač. Na zařízení, které je velmi odolné a stojí cca pětistovku. Takže tak moc netrpíte, když dítěti náhodou spadne na zem. A pokud už jste na Micro:bitu zvládli vše, tak si dokoupíte nějaký sensor nebo motor za pár korun a máte opět zábavu na mnoho večerů. A až děti usnou, tak si s tím můžete hrát sami a věřte mi, že vás to bude bavit taky.

V Česku existuje nadace Micro:la, která páruje školy a dárce a např. Red Hat skrze tuto nadaci daroval desítky výukových sad českým školám.