Úvod

Nejprve se vraťme do historie. V dobách, kdy počítače zabíraly celé místnosti a programy se připravovaly na děrných štítcích nebo páskách, byla práce s nimi čistě dávková. Uživatelé připravili úlohu, odevzdali balík štítků a čekali na výsledek vytištěný na papíru. Programátoři tak připomínali průvodčí – celý den totiž „cvakali“ lístky.

První skutečně interaktivní práci umožnily "teletype" terminály (TTY) – elektromechanické psací stroje připojené k počítači přes sériové rozhraní. Uživatel mohl zadávat příkazy a okamžitě dostával textovou odpověď. V 70. letech se k nim přidaly obrazovky a objevily se legendární terminály jako DEC VT100. Samotné terminály byly sice technicky „hloupé“ (veškeré zpracování probíhalo na centrálním počítači), ale uživatelský komfort se blížil prostředí pozdějších osobních počítačů.

S terminály přišla i potřeba, aby se k jednomu stroji mohlo přihlašovat více lidí současně. Zatímco dávkové systémy obsluhovaly úlohy postupně, time-sharing (sdílení času) umožnil spravedlivě rozdělit výkon mezi více uživatelů. Každý měl dojem, že pracuje na „svém“ počítači, i když se o něj dělil s ostatními.

Právě v tomto prostředí vznikl na přelomu 60. a 70. let v Bellových laboratořích UNIX – od začátku víceuživatelský a multitaskingový systém. Nabízel mimojiné:

• samostatné účty a přístupová práva,
• paralelní běh procesů, mezi nimiž jádro přepínalo,
• sdílený souborový systém s možností omezení přístupů,
• terminály chápané jako souborová zařízení, sjednocující práci s uživatelem.

Tento model byl tak úspěšný, že jej převzaly jak univerzitní varianty (BSD), tak i komerční systémy (HP-UX, AIX, Solaris) a nakonec i Linux, který si jej drží dodnes. Terminál a vzdálený přístup se tak staly nedílnou součástí unixového světa.

Možná se zdá, že doba vzdáleného přihlašování je dávno pryč. Opak je ale pravdou – dnes máme ještě více zařízení, která potřebujeme spravovat na dálku. Často ani nemají klávesnici či obrazovku.

V tomto článku si nicméně ukážeme, jak nastavit počítač s Fedorou a prostředím GNOME tak, aby fungoval jako server, ke kterému se lze připojit vzdáleně. To oceníte, pokud nejste fanoušci čistě textového připojení přes ssh, chcete využít výkon jiného stroje, nebo si s počítačem na dálku jen tak pohrávat.

Nastavení serveru

Podpora vzdáleného přihlášení je v Gnome už delší dobu, ale teprve od verze 48 (Fedora 42) je konečně dostatečně použitelná.
Místo starší technologie VNC se dnes používá protokol RDP, který je rychlejší, plynulejší, univerzálnější a bezpečnější. Pro nastavení není navíc třeba nic instalovat – stačí funkci zapnout.

1. 1. Otevřete Nastavení.
   2. Vyberte položku Systém.
   3. Otevřete kartu Vzdálená plocha.
      
   4. Přejděte na záložku Vzdálené přihlášení.

1. 1. Klikněte na Odemknout (je nutné administrátorské heslo).
   2. Zapněte posuvník u položky Vzdálené přihlášení.
   3. Zkontrolujte, že se vyplnily údaje Název hostitele a Port (standardně 3389).
      Název hostitele pochází ze souboru /etc/hostname.
   4. V části Podrobnosti o přihlášení zadejte uživatelské jméno a heslo
      pro vzdálené připojení (doporučuje se jiné než to systémové).
   5. Pokud nechcete heslo vymýšlet, klikněte na Vygenerovat nové heslo.

1. Pomocí tlačítka Ověřit šifrování můžete prohlédnout a zapsat bezpečnostní kódy, abyste je později mohli ověřit, že připojení probíhá správně a že na vás třeba neskočil prostřední muž.

Pro správnou funkci je nakonec třeba počítač restartovat.

Poznámky

1. Fedora má standardně porty otevřené, takže připojení by mělo fungovat. Pokud jste firewall upravovali, ověřte stav:

   sudo firewall-cmd --list-all

   Pokud není služba povolená, přidejte ji a až poté restartujte počítač:

   sudo firewall-cmd --permanent --add-service=rdp

2. Pro připojení budete potřebovat IP adresu serveru. Název hostitele většinou nestačí. Adresu zjistíte například na
   whatismyip.com nebo příkazem:

   ip a

   Pokud začíná na 192, 10 nebo 172.16–31, jde o neveřejnou adresu – připojení pak funguje jen v rámci domácí či firemní sítě.

3. Vzdálené přihlášení funguje jen tehdy, když stejný uživatel není zároveň přihlášen i lokálně. Nelze mít současně aktivní lokální i vzdálenou relaci.
4. Připojit se však mohou různí uživatelé k různým účtům – jeden počítač tak zvládne obsloužit více lidí najednou jako v oněch starodávných dobách.

Připojení z klienta

Server máme připravený, teď se podívejme, jak se k němu připojit z jiného počítače. V Gnome k tomu slouží praktická aplikace Připojení (Connections). Umožňuje pohodlně spravovat více vzdálených spojení a díky podpoře RDP plynule pracovat s desktopem na dálku.

Instalace Connections

Ve Fedoře bývá aplikace standardně k dispozici. Pokud ji nemáte, nainstalujete ji jednoduše:

sudo dnf install gnome-connections

Po instalaci ji najdete v nabídce aplikací pod názvem Connections.

Vytvoření nového připojení

1. 1. Spusťte Připoiení.
   2. Klikněte na tlačítko + (Přidat nové připojení).
   3. Vyberte Připojení k ploše (RDP).
   4. Do pole Adresa zadejte IP adresu nebo název hostitele serveru
      (adresu najdete v části Jak se připojovat nebo příkazem ip a).
   5. Zadejte jméno a heslo, které jste nastavili v sekci Podrobnosti o přihlášení na serveru.
   6. Klikněte na Připojit.

1. Ověřte, že bezpečnostní kódy odpovídají těm, které jste si opsali ze serveru.

V tuto chvíli by se měla zobrazit vzdálená plocha našeho serveru a máme hotovo.

Závěr

Jestli se Vám zdá, že vzdálená správa není nic pro vás a že to nikdy nebudete potřebovat ... vzpomeňte si, až vám dá manželka spát dítě do pracovny a zrovna v tu chvíli budete potřebovat na počítači něco spíchnout. Pak vám třeba přijde vhod, že si postup budete moct znovu osvěžit v tomto článku.