Poslední víkend v únoru se na půdě Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně konal pátý ročník vývojářské Developer Conference, neboli DevConfu. Přestože už minulý ročník jsem po akci hodně pošilhával, nakonec jsem se rozhodl nejít a letošní ročník byl tak pro mě nejen tím prvním od mého nedávného nástupu do Red Hatu, ale prvním vůbec.

Předem se přiznám, že jsem nebyl na mnoha přednáškách, jelikož jsem většinu času strávil na stánku, kde jsem obsluhoval a spravoval 3D tiskárnu, kterou jsem z Prahy přinesl ukázat Brňákům 🙂 Do Brna jsem dorazil už v pátek, takže jsem se v sobotu mohl účastnit už od rána. Trochu to zkomplikovala štědrá várka sněhu, která městskou hromadnou dopravu v Brně mírně zaskočila, ale nakonec jsem na FI MUNI dorazil něco před devátou, kdy měla konference začít.

Ze začátku to vypadalo, že se všude pohybují jen samí redhaťáci, ale později jsem si všiml, že tomu tak úplně není. Seděl jsem s tiskárnou hned vedle Tyler Šiprové, která se snažila nalákat návštěvníky konference na práci v Red Hatu, a každý asi pátý člověk, který se zastavil, v Red Hatu ještě nepracoval.

Všude po chodbě postávaly skupinky lidí, kteří probírali projekty, na kterých pracují, a víceméně celé místo hodně žilo. I já jsem potkal několik lidí, které znám jen z mailing listů, a celý tento sociální aspekt považuji u DevConfu za jednu z nejdůležitějších věcí. Pro srovnání: Na podzimním LinuxAltu, konaném taktéž v Brně, ale cíleném spíš na běžné uživatele než na vývojáře, jsem také většinu času trávil na stánku s tiskárnou. Bylo velmi jasně poznat, kdy začíná a končí přednáška, protože v průběhu přednášek byly chodby téměř prázdné. Na DevConfu byl celou dobu téměř neměnný „buzz“. Ne že by na přednáškách nikdo nebyl; na konferenci přišlo v sobotu prý nejméně pět set lidí a společně s chodbou byly zaplněny i tři přednáškové sály.

První přednášku, na kterou jsem se dostal, měl Tom „Spot“ Callaway a jmenovala se Improving the Fedora User Experience with Design Driven Methodology, což je takový dost dlouhý název, který říká, že bychom měli zlepšit Fedoru (a aplikace v ní) tím, že budeme aplikace navrhovat zvenku dovnitř, tedy nejprve jejich design a až později jejich kód, protože nyní se to děje většinou obráceně.

Spot se zamýšlel nad tím, jaká je základna přispěvatelů a uživatelů Fedory a jak z uživatelů nejlépe udělat přispěvatele. Podle něj musí uživatel projekt zbožňovat, aby byl ochoten do něj přispět svou prací. Proto musíme vytvářet aplikace, které uživatelé zbožňovat budou. Součástí prezentace bylo i několik ukázek konceptů aplikací v různém stádiu dokončení. Jednou z nich byl projekt Hyperkitty (náhled), který stírá rozdíl mezi internetovým fórem, které většinou používají uživatelé, a mailing listem, který většinou používají přispěvatelé a vývojáři.

Nejde o nic jiného než o webové rozhraní k mailing listu, které je ale tak dobře navržené, že vypadá jako fórum. Součástí je i hodnotící systém uživatelů, který bude následně umožňovat například filtrovat e-maily od neslušných lidí. Vypadá to celé velmi pěkně.

Další aplikací, která byla na přednášce předvedena, je něco jako Fedora Software Center. Z mého pohledu byl zásadní chybou aplikace její název, tedy jakési severské slovo, které si už teď ani nepamatuji. Co mě ale hodně zaujalo, byl navrhovaný systém odznáčků, ne nepodobných například těm z Foursquaru. Uživatel by dostal odznáček třeba za to, že 314krát spustil Firefox nebo něco podobného, později by chtěl další a další odznáčky, které by mohl získat například nahlášením deseti bugů, přeložením nějakého programu nebo přidáním balíčku do Fedory. Tímto bychom uživatele motivovali k tomu, aby se stali přispěvateli. Osobně to považuji za celkem odvážný, ale velmi zajímavý nápad.

Z přednášky jsem odcházel s vykloubeným krkem, jelikož jsem seděl ve druhé řadě a projekční plátno jsem měl asi čtyři metry před sebou a čtyři nade mnou, ale to je k místu konání asi jediná výtka.

Odpoledne jsem se ještě chtěl podívat na přednášku o Software Collections, ale bohužel jsem už přislíbil svou účast na testování použitelnosti instalátoru Fedory, Anacondy. Nebyla to žádná sláva, v průběhu testování jsem objevil asi dva závažné bugy a některé úkoly jsem nebyl schopen samostatně dokončit. Pokud vám stejně jako mně některé přednášky unikly, nebo jste na konferenci vůbec nebyli, můžete se podívat na videa ze všech tří sálů, která jsou již k dispozici.

Byl jsem velmi zvědavý na možné využití Open(SUSE) Build Service pro Fedoru od Adriana Schrötera ze SUSE. Jeho přednáška mě ale dost zklamala, o využití ve Fedoře nebyla skoro vůbec řeč a celkově na mě působila velice uspávacím dojmem. Adrianovi jsem navíc příliš dobře nerozuměl, protože jsem měl často pocit, že mluví německy.

Večer jsem šel ještě na lightning talks o Core OS, ale spíš než o lightning talks šlo o krátké přednášky, chyběla tomu dynamika a moderátor.

Tím pro mě první den skončil a mohl jsem se odebrat na social event (čtěte: do hospody). Afterparty se konala v nedaleké Flédě, která na mě zprvu působila trošku jako čtvrtá cenová, ale kvalita rautu i personálu tento dojem velmi rychle zvrátila. Zde musím pochválit především to, že jídla bylo dost pro všechny a pivo zdarma vydrželo také poměrně dlouho. Živá muzika byla také velmi příjemná. Za organizaci afterparty dávám tedy rozhodně plusové body.

Vstávání v neděli bylo náročné, ale povedlo se a den jsem mohl začít na PostgreSQL hackfestu. Popravdě jsem příliš nevěděl, co od této části programu očekávat. Věděl jsem, že tam bude Tom Lane. O PostgreSQL se zajímám spíše pasivně, dozvídal jsem se o něm postupně z konferencí P2D2, kam jsem začal chodit před několika lety jako mediální partner (LinuxEXPRES). Na hackfest jsem původně ani nechtěl, protože jsem se bál, že bude nad moje schopnosti, ale Honza Horák, který tuto akci organizoval, mě přesvědčil, že to zas tak hardcore nebude. A opravdu, na žádné hackování nedošlo, spíš jsme si tam povídali a řešili určité problémy. Ze začátku to bylo trošku zmatené a tiché, ale když se to trochu rozjelo, už to šlapalo samo.

Dopoledne jsem ještě chtěl jít na přednášku Lennarta Poetteringa What are we breaking now?, ale musel jsem zůstat hlídat stánek. Nakonec jsem se dozvěděl od ostatních, že přednáškový sál praskal ve švech, ale Lennart toho tentokrát zas tolik nerozbíjí. Tím se pro mě akce pomalu chýlila ke konci, ještě jsem si dal gigantikcý párek v rohlíku a kolem třetí jsem sbalil tiskárnu a odjel zpátky do Prahy. Na některé přednášky se určitě podívám ještě ze záznamu. Soudě podle reakcí lidí i podle vlastních pocitů musím říct, že se letošní ročník náramně vyvedl a trochu se bojím, jestli nebudou na příští rok potřeba větší prostory. Na spoustu přednášejících se totiž vůbec nedostalo.

Všechny fotky (CC) Václav Tunka.