Nová verze oblíbené linuxové distribuce Fedora vyšla 2. července. Přináší nové verze aplikací, uživatelského prostředí a zejména vylepšený instalátor spolu s novým nástrojem pro povýšení. Jsou to již 2 měsíce, co byla tato verze vydána, a na českých serverech nevyšla jediná recenze nové verze této oblíbené distribuce. A je to škoda, protože Fedora 19 za vyzkoušení stojí!

Nová Fedora je založena na jádře ve verzi 3.9, což bylo poslední dostupné jádro v době jejího vydání. Na rozdíl od většiny ostatních distribucí však Fedora distribuuje nová jádra skrze běžné aktualizace systému, což se dá považovat za obrovskou výhodu. Podobně činí například u svobodné implementace OpenGL – Mesa. Jako výchozí grafické prostředí je ve Fedoře již tradičně Gnome Shell. Pro příznivce jiných prostředí však není problém stáhnout tzv. spiny. Jde o upravené verze Fedory, které obsahují jiné prostředí.

Vyšperkovaná Anaconda

Začnu hned na začátku – u samotné instalace Fedory. K tomuto ve Fedoře slouží nástroj Anaconda. Ten byl ve verzi 18 kompletně přepsán (kvůli čemuž došlo také k několika odkladům 18. verze) a proto trpěla několika nedostatky (resp. nedodělky). Právě ve verzi 19 došlo k výraznému zlepšení oproti předchozímu vydání. Osobně jsem narazil jen na několik problémů, hned zpočátku instalace při zvolení jazyka (češtiny) dále probíhala instalace s anglickým rozložením klávesnice, a to i přesto, že jsem zvolil možnost pro nastavení klávesnice na výchozí rozložení pro zvolený jazyk. Naštěstí je však v levém horním rohu indikátor, který na toto upozorňoval.

Úvodní obrazovka Anacondy

Na další obrazovce se nachází všechny možnosti konfigurace najednou – lze tedy říci, že jde svým způsobem o rozcestník instalace, kde si uživatel nastaví věci potřebné pro zahájení instalace jako např. rozdělení pevného disku. Je to poměrně odlišný přístup v porovnání např. S instalátorem Ubiquity, který se nachází v Ubuntu, a který vás provádí instalací krok za krokem.

„Rozcestník“ pro nastavení všeho, co je potřeba pro započetí instalace

Poté, co vyberete rozdělení pevného disku, započne samotná instalace, během které nastavíte heslo pro superuživatele (root) a vytvoříte běžného uživatele, kterého máte možnost přiřadit do skupiny administrátorů (v případě Fedory jde o skupinu „wheel“) a tím mu zpřístupnit použití sudo. Zdál se mi zbytečný požadavek dvojkliku na tlačítko „Hotovo“ při nastavení slabého hesla. Během samotné instalace jste informováni prostřednictvím srozumitelných a krátkých zpráv v patičce instalátoru, kde se také nachází indikátor průběhu. Čas, kdy uživatel čeká na dokončení instalace, by se dal využít lépe, např. přehráváním krátkých videí, která by představují základní principy prostředí GNOME Shell. Tato videa se nabídnou (resp. se první video automaticky spustí) po prvním spuštění systému.

Gnome Shell v celé své kráse

Po spuštění systému vás čeká prostředí GNOME Shell bez jakýchkoliv úprav – tak jak jej vývojáři vydají, tak jej naleznete ve Fedoře. Zde se nachází ve verzi 3.8, která je již pátým majoritním vydáním prostředí GNOME Shell. To postupně od verze 3.0, která kompletně změnila způsob práce s tímto prostředím, opravuje chyby, dále pokračuje ve zjednodušování. Některým uživatelům se tento směr nelíbí, mně však v poslední verzi prostředí GNOME Shell nechybí jakékoliv funkce, které byly odstraněny.

GNOME Shell ve verzi 3.8 chytře přeskupuje okna tak, aby byl co nejlépe využit prostor Dashe

Oproti předchozímu vydání však přibyla jedna celkem podstatná novinka – Classic mode. Ten přináší vzhled původního GNOME 2 do Gnome Shellu za použití technologií, na kterých je založeno GNOME 3 (ve své podstatě jde o set rozšíření pro Gnome Shell). Tým vývojářů GNOME pracuje na sadě aplikací vytvořených právě pro toto prostředí, do Fedory 19 lze některé vývojové verze těchto aplikací nainstalovat. Ve všech případech jde o velice jednoduché, ale užitečné programy, např. předpověď počasí nebo prohlížení fotek. Další aplikace budou dostupné v některé z příštích verzí Fedory. Aktuálně testuji GNOME Music, a přestože jde stále o testovací verzi, tak není moc věcí, které by této aplikaci na přehrávání hudby šly vytknout. Nástroj pro instalaci softwaru se také dočká náhrady, avšak prozatím není dostupný ani v repozitářích pro instalaci a testování.

Co po instalaci?

Ve výchozí instalaci je přítomno velké množství softwaru, který pokryje kancelářskou práci, sledování filmů, prohlížení internetu a chatování, takže většina uživatelů nebude mít potřebu cokoliv doinstalovávat. Po dokončení instalace doporučuji spustit správce aktualizací. Vzhledem k tomu, že od vydání uplynuly 2 měsíce, tak jich je k dispozici poměrně velké množství (k datu psaní tohoto článku šlo o 470 aktualizací o celkové velikosti 428 MB). Fedora naštěstí disponuje podporou pro rozdílové aktualizace (DeltaRPM), které tuto velikost poměrně sníží na již příjemných 84 MB + přibližně 100 MB aktualizací, které tuto technologii nepodporují (např. nová jádra).

Na některých slabších strojích je však výhodnější rozdílové aktualizace deaktivovat, vzhledem k tomu, že zpracovávání stažených aktualizací trvá poměrně dlouho a paradoxně tak může nastat situace, že je rychlejší stáhnout celé aktualizace. Za poměrně důležité považuji přidání repozitáře rpmfusion, což zpřístupní další balíky (jako např. multimediální přehrávač VLC). Naopak mne velice potěšila přítomnost poslední (vývojové) verze Wine v základních repozitářích. V případě potřeby je zde možnost jednoduše ponížit na jinou verzi.

KDE, XFCE, LXDE a ti další

V případě, že někomu výchozí uživatelské prostředí nevyhovuje, tak není nic lehčího než si nainstalovat jiné. Na výběr je KDE Plasma, XFCE, LXDE, Cinnamon a MATE. Instalace dalšího grafického prostředí je jednoduchá, vše se dá pohodlně naklikat. Je škoda, že nedojde automaticky také ke změně správce přihlašování na výchozí pro dané prostředí. Fedora 19 obsahuje prostředí KDE v předposledním vydání 4.10, ostatní grafická prostředí jsou již v posledních verzích. Je obrovská škoda, že ve Fedoře nelze nainstalovat aktuální verzi prostředí tak jednoduše, jako například v Ubuntu přidáním repozitáře backports. Nová verze KDE přináší zejména opravy chyb a optimalizace, takže by to nebylo od věci. U ostatních prostředí toto nepředstavuje takový problém, protože nevycházejí v nových verzích tak často právě jako KDE.

Výchozí podoba KDE Spinu Fedory

Upgrade bez komplikací

Povýšení z Fedory 18 je bezproblémové, vše probíhá přes nástroj fedup a prakticky bez zásahu uživatele. Tento proces má dvě části, jednu online, kdy lze se systémem normálně pracovat, a offline část, kdy se systém spustí pouze do minimálního prostředí a nelze dělat cokoliv jiného. Po dokončení první části je potřeba provést restart a vybrat možnost System Upgrade v zavaděči. Může se to zdát otravné, když během upgradu (který v mém případě trval přibližně 40 minut) nelze normálně pracovat, avšak odměnou vám je systém, který je svižný a po jehož startu se nekoná „spamování“ okny informujícími o chybách a pádech aplikací. Vadilo mi jen, že ve výchozím stavu není během offline fáze upgradu vidět nějaké informace kromě indikátoru průběhu.

Příjemné změny pro všechny

A nakonec každé recenze nové distribuce musí padnout otázka, upgradovat nebo ne? V případě Fedory 19 je odpověď jasná, a to „ano“. Nepřináší velké změny, ale spíše menší vylepšení, opravy chyb a nové funkce.

František Zatloukal