Fedora před časem přešla v případě kernelu na tzv. rolling release režim. To znamená, že i do stabilní verze Fedory se dostávají nové verze kernelu. Má to své opodstatnění. Nový kernel většinou přináší lepší podporu hardwaru. Nicméně tento režim má i svou stinnou stránkou, a to jsou občasné regrese – naopak zhoršení podpory hardwaru a funkčnosti obecně. Co dělat, když nový kernel zlobí?

Zatím jsem měl s novými kernely štěstí, protože vždy přinesly zlepšení podpory hardwaru a žádné regrese. Nicméně vydání 3.5 se jeví jako hodně nepovedené. Trápí mě na grafikách Intel, se kterými jinak nejsou problémy, a podle všeho s ním má problémy hodně lidí. Co s tím, když 3.5 už přišlo ve Fedoře 17 v aktualizacích?

Pokud aktualizujete na nový kernel, ten starý naštěstí vždy zůstane zachován a v GRUBu jej vždy najdete a můžete do Fedory nabootovat s ním. Ve Fedoře zůstávají standardně nainstalovány tři poslední verze. Má se ale člověk bát toho, že po třech aktualizacích nakonec přijde i o to poslední spolehlivé jádro? Toho jsem se donedávna bál (stále zůstávám na 3.4). Nicméně platí, že aktualizace vám kernel, který aktuálně používáte, zpod zadku neodstraní. To znamená, že můžete s původním kernelem fungovat trvale a nebýt rolling release režimem zasažení vůbec. Stačí si dát pozor na to, abyste veškeré aktualizace kernelu prováděli za běhu kernelu, o který nechcete přijít.

To však neřeší situace, kdy upgradujete ze starší verze Fedory na novou později a původní kernel úplně přeskočíte. V tom případě nezbývá nic jiného, než zajít do build systému Koji a najít si poslední build starého kernelu pro danou verzi distribuce.