Opera byla léta populárním prohlížečem mezi uživateli Linuxu. Jenže před rokem a půl společnost Opera Software oznámila, že uvede zcela nový prohlížeč, který již nebude postavený na vlastním vykreslovacím jádru Presto, ale na WebKitu. Nová Opera byla však po mnoho měsíců k dispozici pouze pro Windows a OS X. Až nyní byla oficiálně vydaná i verze pro Linux. Co může nabídnout a jak funguje ve Fedoře?

Před rokem jsem psal o tom, jak to s Operou pro Linux nevypadá vůbec růžově. Společnost Opera Software, která za prohlížečem stojí, ale očividně přehodnotila svůj přístup a v průběhu roku se verze Opery pro Linux objevila. Přesněji objevila se verze pro Ubuntu, protože byl k dispozici pouze deb balíček a měl natvrdo nastavené téma výchozího prostředí Ubuntu včetně zavíracího tlačítka nalevo.

opera2013

Kde ji získat

Na začátku prosince vydala Opera linuxovou verzi oficiálně. Stále je oficiálně nabízen ke stažení pouze deb balíček, ale ke stažení je k dispozici také tar. Z něj se mi ale ve Fedoře Operu spustit bez dodatečných úprav nepovedlo. Stěžovala si na chybějící libcrypto.so.1.0.0. Nicméně s novou Operou přichází také zajímavá licence. Ta totiž umožňuje šířit Operu v repozitářích pro linuxové distribuce (ať už oficiálních nebo neoficiálních). Nová Opera je také na rozdíl od té původní částečně open source kvůli tomu, že staví na vykreslovacím jádru Blink.

Díky této licenční politice se tak Opera začala objevovat v různých linuxových repozitářích. Jedním z prvních byly také repozitáře Russian Fedora, které slouží pro Fedora Russian Remix. Bez problémů je lze ale používat i ve standardní Fedoře. Svým obsahem kopírují RPM Fusion, ale díky mnohem živější komunitě nabízí více softwaru a v novějších verzích. Na rozdíl do RPM Fusion používají moderní buildovací nástroje, které se shodují s tím, co se používá ve Fedoře. Z tohoto důvodu lze tyto repozitáře doporučit nejen k instalaci Opery, ale také jako kompletní náhradu za RPM Fusion.

Jak ji nainstalovat

Stejně jako RPM Fusion i RF repozitáře nabízejí balíčky, které za vás repozitáře do systému přidají: free, nonfree (pro 64 bitový systém). Pokud si ale kvůli instalaci Opery nechcete přidávat celé repozitáře, můžete zamířit do jejich buildovacího systému, vyhledat si nejnovější balíček, stáhnout si jej a nainstalovat. V tomto případě ale budete muset myslet na aktualizace sami. Balíček pro Fedoru je víceméně jen překonvertovaný deb balíček a funguje spolehlivě. Pravděpodobně podle skriptu Ruarí Ødegaarda, šéfa vývojářů linuxové verze, který ho dal na svém blogu k dispozici včetně návodu na převod.

Poznámka: kromě stabilní verze Opery, která je momentálně ve verzi 26, je k dispozici také Beta (27) a Developer (28).

Jak funguje a co nabízí

Musím říct, že jsem byl integrací Opery do systému příjemně překvapený. Velmi pěkně do GNOME zapadne, dokonce nabízí akce v jumplistu. Na rozdíl od výchozího Firefoxu dokáže v maximalizovaném stavu skrývat lištu s titulkem okna. V minimalizaci počtu vertikálních pixelů, které zabírá rozhraní prohlížeče, ji překonává pouze Epiphany.

opera-firefox

Srovnání Opery s Firefoxem s integračními rozšířeními pro GNOME.

 

Jednou z velkých výhod staré Opery bylo bezkonkurenčně nejméně náročné vykreslovací jádro Presto, které z ní dělalo jediný použitelný prohlížeč na počítačích s méně než 1 GB paměti. Tato výhoda je bohužel tatam. „Díky“ Blinku je dnes Opera paměťovou náročností na úrovni Chrome a překonává tak i Firefox. Pryč je taky velké množství možností nastavení a funkcí, které taky Operu dlouhá léta odlišovalo od konkurence. Nejvíce asi zamrzí absence Opera Link, která synchronizuje nastavení, záložky a hesla mezi prohlížeči na různých počítačích či mobilech. Chybí také poštovní a RSS klient, který byl oddělen do samostatné aplikace, která ale podle zástupců Opera Software s největší pravděpodobností pro Linux k dispozici nebude. Není a nebude také 32bitová verze pro Linux. To ale vzhledem k čím dál větší převaze 64bitových systémů nepovažuju za zásadní problém.

Opera nabízí i vlastní akce v jumplistu.

Opera nabízí i vlastní akce v jumplistu.

Mezi pozitivní zjištění patří, že si Opera zachovala bezkonkurenční úvodní obrazovku Speed Dial a gesta myší, také designově se mi líbí více než největší konkurence – Firefox a Chrome. Podle tvůrců má také mezi prohlížeči na Linuxu zdaleka nejlepší podporu HiDPI. To je ale něco, co jsem nemohl vyzkoušet. Pozitivní také je, že linuxová verze se nijak funkčně neliší od verzí pro Windows a OS X.

Stojí teda Opera za zkoušku? Já asi i nadále zůstanu u Firefoxu především díky skvělému Firefox Sync a lepší mobilní verzi. Kdybych ale chtěl používat prohlížeč s vykreslovacím jádrem Blink, dal bych Opeře přednost před Chrome. Nabízí s Chrome prakticky 100% kompatibilitu (včetně rozšíření), ale k tomu lepší design a funkce jako Speed Dial nebo Turbo a lepší podporu HiDPI.
Jestli vás linuxová verze Opery zajímá více, podívejte se na FAQ.