Seriál „Jak používá Fedoru…“ zpovídá uživatele Fedory, kteří ji používají k zajímavým účelům. Cílem je ukázat, jak lidé Fedoru používají a jak může být její využití rozmanité. Myslíte si, že by čtenáře mohlo Vaše využití Fedory zajímat? Napište nám na [email protected]

Kdo je Jaroslav Řezník? Můžeš se čtenářům mojefedora.cz představit?

Kdo jsem? To bych občas taky rád věděl :). Jsem Jaroslav Řezník, v komunitě známý pod přezdívkou Řezza, (snad) člověk, který se už nějakou dobu točí kolem open source, má ho jak jako koníček, tak i jako placenou práci v brněnském Red Hatu. A to již třináctým rokem. V pravěkých dobách jsem sledoval instalaci prvních verzí Red Hat Linuxu a hltal jsem jména správců jednotlivých balíčků. Ta samá firma se rozhodla otevřít jednu z největších poboček v Brně - jiná možnost nebyla, než to zkusit.

Za dobu, po kterou se kolem Fedory a Red Hatu točím, jsem vystřídal spoustu zajímavých rolí v projektu. Od “zájmových” skupin ala KDE SIG, ambasadoři, přes nejvyšší Fedora Board a dnešní Fedora Council, až po Fedora Program manažera, který má na starosti vydávání Fedory. Když jsem v roce 2009 poprvé cestoval na FUDCon (Fedora Users and Developers Conference) do Toronta, tak v jedné z multimediálních učeben John Poelstra na obřím plátně připravoval plán vydání následující verze Fedory. Vypadalo to jak v řídící místnosti ze scifi filmu a od té chvíle jsem věděl, že tohle chci jednoho dne dělat. A povedlo se. Mít Fedoru jako práci.

Společná fotka lidí z okolí Fedora KDE SIG a KDE z roku 2012. Time flies...

Nic netrvá ale věčně a v rámci Program Managementu v Red Hatu jsem se posunul dál. Takže jsem si zkusil třeba projekt portování Fedory a RHELu na 64-bitový ARM (a pořád bych rád desktop s AArch64, výrobci, slyšíte!) a v současné době se několik posledních let věnuji sbíráním razítek, tedy bezpečnostních certifikací pro produkty Red Hatu. Nejmenované třípísmenkové agentury by rády měly přístup k Vašim datům a komunikaci, ale zároveň se o to víc bojí, že by někdo jiný mohl mít přístup k jejich tajným datům.

Dlouhou dobu jsem žil v naději, že by otevřený přístup mohl fungovat i na mobilních telefonech. Založili jsme i spolek OpenMobility, ale mé vlastnictví takových zařízení vždy vedlo k jejich rychlému konci. Teď tedy ničím klasický Android :). Zatím se nedaří. Ze zajímavých zařízení, ke kterým jsem se dostal můžu zmínit třeba “puk” Neo FreeRunner, Nokii N950, různé devel verze BlackBerry (protože Qt) atd.

Ze zvědavosti jsem se pokusil o krátkou a hlavně dle očekávání neúspěšnou politickou kariéru, kde jsem to dotáhl do krajského výboru jedné nejmenované parlamentní strany. Byla to určitě zajímavá zkušenost a překvapila mě paralela s open-source světem. Většina z těch “politiků” jsou lidi, kteří se snaží udělat něco pro své okolí, svou stranu, po večerech, za vlastní čas, který by jinak mohli věnovat rodině, a peníze a některým z nich se třeba poštěstí pokračovat v uvolněné funkci (kde většina z nich pálí ještě víc času a ještě víc peněz, přesně jako v open source:-).

V soukromém životě mám ženu, již skoro pětileté dítě, jednoho hyperaktivního psa a tři morčata. Samozřejmě to začalo jedním, ale jedná se o společenské zvíře, tak už byly dvě a nějak se to stalo, že přistálo třetí. Těším se, až opět uvidím oblíbené kapely na živo jako třeba Dropkick Murphys. Punk říznutý čímkoliv (s dechy do ska, nebo dudy do celtic) je moje radost.

Odkdy používáš Fedoru a proč sis vybral právě ji?

I přes mé začátky na Slackware - tehdejším ZIP Slacku, který se “bootoval” z DOSu příkazem linux.bat (možná dokonce mám doma ještě ZIP mechaniku, zázrak techniky…) - jsem byl prakticky vždy výhradním uživatelem Red Hat Linuxu, následně Fedora Core a to až do Fedora Core 2. Tenkrát jsem udělal věc, která se v open source nedělá a neodpouští. Odešel jsem od distribuce kvůli chybám v system-config nástrojích, anichž jsem se je pokusil opravit. O pár let později jsem byl na pohovoru v Red Hatu a jedna z oblastí, kterou jsem dostal na starost byly právě tyhle konfigurační nástroje. Tenkrát to byla tuším Fedora 9 - vynechal jsem tak šest vydání, ale od té doby jsem neměl pokušení zkoušet žádnou jinou distribuci, i když se snažím držet přehled o tom, co se ve světě distribucí děje a kam míří.

Jednou z největších výhod Fedory je rozhodně její komunita. Potkal jsem spoustu skvělých lidí, kteří se (nejen) kolem Fedory pohybují. Zároveň mně vyhovuje poměr mezi tím, jak je Fedora ještě nová, ale bez nutnosti běžet na rolling release. I jedno z hesel Fedory - “first” se dodržuje s rozvahou. Není vždy nutné být ten úplně první, ale včas. Zároveň tak v ten čas, aby nové technologie měly šanci se prosadit i v konzervativnějším světě distribucí s dlouhou dobou podpory.

Jak již jsem psal, oceňuji i práci ostatních distribucí a jsem rád, že si můžeme vybrat a že funguje zdravá a přátelská konkurence.

S Beefy Miracle

Kde všude Fedoru používáš a na jakém hardware?

Primárně Fedoru používám na pracovním notebooku. Aktuálně je to Lenovo P1 Gen 2 s Intelem. Celkem “nabušená” pracovní stanice, přesto stále slušně přenosná. I když kdo v dnešní době potřebuje přenášet počítač, že ano. Dále jsem se po nějakých 15 letech rozhodl ze zvědavosti postavit stolní PC a to v nejhorší možný čas, kdy se z grafických karet stalo horké investiční zboží a pro pokusy s GPU Passthrough do virtuálek jsem potřeboval alespoň dvě… Tenhle systém je naopak založený na AMD a 16 jader je nádhera, make -j 32 má něco do sebe. Samozřejmě taky běží na Fedoře.

Doma by se pak našlo ještě pár různých počítačů s Fedorou - například stále funkční Exo PC, které Intel rozdával na linuxových konferencích s nadějí, že se jednoho dne chytne MeeGo… Fedoru jsem zradil snad jen na mobilních telefonech v dobách, kdy mé telefony uměly pingnout localhost, ale vesměs neuměly telefonovat.

Rodiče pak běží na Fedoře a jediné místo, kde jsem boj o nasazení Fedory po dlouhých letech prohrál, bylo doma u ženy - Office je prostě Office… Crossover Office je skvělá technologie postavená na Wine, ale když ono to jednou jede, jednou nejede.

Jaký software ve Fedoře používáš?

Je až překvapivé, jak moc se mé využití Fedory za ty roky změnilo. Od člověka, který Fedoru dovedl vydat téměř v jakýkoliv čas a když bylo třeba, tak zaskočil i za QE, či jiné vývojáře, ke klasickému kancelářskému využití. Dodnes si pamatuji release Fedory 18, kdy ve snaze vydat ji s novou Anacondou (inslátorem) jsem běžně odcházel z kanceláře ve tři ráno, abych byl hned ráno zpět, a takhle jsme jeli několik týdnů v kuse. Dnes Fedoru používám pro kancelářskou práci a musím říct, že je k tomu více než vhodná. Od faktur, smluv s partnery a dodavateli, až po techničtější práci, která spočívá v mém dohledu nad projekty, na kterých pracuji. I přesto málokdy narazím na nějaký nekompatibilní dokument a pokud ano, tak to velmi často znamená, že ten dokument nebude čitelný ani v originálních Office (SDOC pro USGv6 certifikaci je jeden z příkladů). Nebojte se Fedory v kanceláři! Cloud v mnohém zastoupil potřebu specializovaných aplikací (a částečně open-source desktop prohrál svůj boj), takže spousta aplikací běží v prohlížeči. Ty používám dva. Jeden na pracovní věci a to Falkon, především díky skvělému tree tab manažeru, a jeden pro osobní potřeby. Z důvodu kompatibility se světem je to uzavřený Chrome. Spolu s Enpassem - správcem hesel - jediná uzavřená aplikace.

A ne, nesnažím se vyhnout odpovědi, jaké desktopové prostředí používám. Kdo mě zná, ví, že je to Plasma od projektu KDE. Ve Fedoře jsem se roky točil kolem Fedora KDE SIG a dokonce v KDE najdete i pár řádků mého kódu, který mimochodem jednu dobu způsoboval nepěkný pád systému, naštěstí jen při restartu. Plasma mě naprosto vyhovuje, a to i bez nějaké nutnosti šílené konfigurace. Vlastně jediná změna, kterou po instalaci dělám, je nastavení Breeze Dark tématu a wallpaperu Hunyango. To jsou ty různě barevné “koule”, které můžete vidět na screenshotech.

Z aplikací se pak neobejdu bez Konsole. A jelikož jsem vycvičen z Norton Commandera, tak v ní nejčastěji běží Midnight Commander. Pak je to Konversation na IRC - dodnes nepřekonaný chat a často používám KWrite na poznámky a Kate když si potřebuji něco málo zakódit. Pokud se jedná o mobilní aplikace, tak na ty rozhodně Qt Creator.

Hraní her jsem outsourcoval na herní konzole - nějak mě víc vyhovuje zapadnout do křesla a rozstřílet nějaké ty emzáky, nebo zombíky z pohodlí velké TV s ovladačem místo krčení se v kancelářské židli u relativně malého monitoru s klávesnicí a myší. Navíc jsem velký fanda her od Naughty Dog, které jsou exkluzivní jen pro Playstation. Poslední dobou si dáváme páteční polopracovní seanci s kolegy z týmu v Xonoticu, který je v repozitářích Fedory a je to skvělá Quake-like multiplayer řežba.

Mnoho let se angažuješ v organizování brněnského OpenAltu, jak se za tu dobu open-source konference proměnily?

Open-source konference se proměnily tak, jak se proměnili samotní návštěvníci a jejich potřeby. Původní LinuxAlt měl jasný cíl - propagaci Linuxu v dobách, kdy to byl operační systém pro pár “bláznů”, kteří měli rádi terminál, právě mezi normální uživatele. A svůj účel perfektně splnil. Ale sami jsme začali cítit, že zájem o takový LinuxAlt upadá a že lidi už nechtějí řešit, jaký systém používají a že tenhle problém operačního systému už je vlastně vyřešený. Chtějí používat Linux, ne protože je to Linux, ale protože chtějí třeba tisknout na 3D tiskárnách, používat takový počítač k výuce, přístupu ke státní správě atd. Tak vznikl OpenAlt - rozšířit způsob, jakým funguje vývoj Linuxu do dalších oborů a propojit další komunity. Ze začátku jsem často slyšeli, že jsme “zabili” LinuxAlt, o pár let později ti samí lidi nadšeně přichází, jak je skvělé to propojení, že si děti mohou hrát v koutku s technikou, protože výuka je jedna z prerekvizit toho, aby to fungovalo. A že na OpenAltu jednoho dne potkáme přednášet třeba náměstka pro brněnské Smart City, poslance, nebo přímo europoslance s přednáškou o open source v EU, tomu jsme vlastně ani sám nevěřil a stalo se.

Poslední ročník byl pak navíc speciální i v tom, že kvůli pandemii se konal online a přesto jsem rád, že se povedl a že pocitově online prostředí neubralo na společném komunitním duchu. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale osobně se myslím, že nejen open-source konference půjdou směrem nějaké formy hybridního se setkávání. Částečně fyzicky v reálném světě a částečně online.