Před časem v mém blízkém okolí vyvstala potřeba nahradit dosluhující Chromebook. Jednak kvůli blížícímu se konci podpory ze strany Google a s tím spojených aktualizací, a také kvůli omezením plynoucím z konceptu zařízení jako takového (za všechny zmiňme potřebu pokročilé editace fotek a komfortní práce se síťovým úložištěm). Ve stejné době jsem narazil na sympatický britský produkt od firmy StarLabs a to notebook StarLite Mk IV, který přesně vyhovoval požadavkům na nový notebook (malý, lehký, se solidním zpracováním, určený primárně pro brouzdání na webu, sledování filmů a už zmíněnou editaci fotek) a tak volba padla na něj. Vše s velkým speciálním bonusem v podobě zařízení, které je Linuxu ušité takříkajíc na míru.

StarLabs a její filozofie

U filozofie firmy StarLabs se na chvilku zdržím, protože je to hlavní věc, kterou vybočuje. A je mimořádně sympatická. Lidé, kteří za firmou stojí, se označují za skupinu geeků, kterou mátlo, že v dané době (bavíme se o roce 2016) neexistoval žádný notebook, který by byl vyroben speciálně pro Linux. Mnozí z nich si prošli situacemi, v nichž různé notebooky, které používali, měly různé nedostatky vyplývající právě z jejich konverze na Linux – a nenabízely tak stejný uživatelský komfort, jaký měli uživatelé s Windows nebo na macOS, pro které byla zařízení původně určena. Po několika pivech tak padlo rozhodnutí to změnit. A že jde o životaschopný projekt ukazuje i to, že notebooky firmy aktuálně existují už ve čtvrté generaci. Koho by zajímalo více detailů, nalezne je přímo na webu firmy.

Mnohé jistě napadnou další známé projekty nabízející linuxové počítače, jako je Framework laptop, MNT Reform, Pinebook nebo produkty od System76 (je hezké vidět, kolik toho na daném poli už existuje), takže se nabízí logická otázka: v čem se liší zařízení od StarLabs a specificky StarLite Mk IV?

Mohu-li nabídnout svůj dojem, pak zjevně není cílem vyrobit zařízení zaměřené na až absolutní uživatelskou opravitelnost a upgradovatelnost jako je tomu u Frameworku a MNT Reform, zároveň tvůrci staví na x86_64 architektuře (nově i s možností volby AMD u některých zařízení) a obecně na masově používaných komponentách, ve StarLite Mk IV není z hardwarového hlediska nic nestandardního, je to prostě další PC. Zde je tedy odlišnost od modelů Pine64 stavící na ARMu. A porovnání se System76? Ačkoliv mezi jejich filozifií a filozofií StarLabs vidím největší průnik, jeden rozdíl jsem našel: lidé ze StarLabs se zaměřují na to, aby jejich zařízení pracovala na plejádě existujících linuxových distribucí, o čemž svědčí jimi publikované reporty ohledně kompatibility, necítím zde žádnou ambici o vytvoření dalšího derivátu Ubuntu (s respektem k autorům), jakým je např. Pop!_OS. Cílem produktů StarLabs, jak ho alespoň čtu já, je nabídnout prvotřídní uživatelský komfort pro linuxové uživatele, ať již používají jakoukoliv linuxovou distribuci. Osobně jsem za tento přístup rád.

Co se skrývá uvnitř StarLite Mk IV

Hlavní portfolio firmy aktuálně tvoří notebooky StarBook (klasický pracovní stroj), StarLite (odlehčený laptop) a desktop Byte. Všechny zmíněné produkty jsou do určité míry konfigurovatelné, když se podržíme právě recenzovaného StarLite Mk IV, pak můžeme určit velikost SSD (maximální hodnotou je 960 GB), předinstalovaný operační systém (rozličné distribuce Linuxu a za příplatek je i krajní možnost použít MS Windows) a co je největší specifikum: lze volit firmware, konkrétně vybíráme mezi verzí od American Megatrends –⁠ Aptio V a corebootem (vždy doplněné o TianoCore EDK2 UEFI). Lze tedy provozovat zařízení, které je Open Source až do morku kostí 🙂

Ve výsledku tak k nám putoval laptop v následující konfiguraci zahrnující:

• 11" matný 1920x1080 display;
• 1.1 GHz Intel Pentium N5030 (čtyřjádrový);
• Intel Wi-Fi 5 9461, 802.11ac, 802.11a/b/g/n;
• Bluetooth 5.1;
• 240 GB M.2 SATA SSD (vyměnitelný);
• 8 GB 2400MHz LPDDR4 (uživatelsky nevyměnitelná);
• coreboot firmware + TianoCore EDK2 UEFI;
• bez operačního systému.

Z další výbavy lze zmínit microHDMI, 2×USB (verze A), 1×USB (verze C), integrovanou kameru (1080p) a čtečku microSD karet, separátní jack na napájení a další 3,5" jack kombinující vstup na sluchátka a mikrofon. Doba, kdy notebooky v této třídě obsahovaly ethernetový port je zjevně již dávno pryč (a otázka je, zda to něčemu vadí). Tělo laptopu je celokovové, konkrétně z anodizovaného hliníku a zvlášť potěší, že chlazení je ryze pasivní, zařízení tak je dokonale tiché. Detailní specifikace je k dispozici na webu projektu. Přesně v duchu filozofie firmy jsou použity výhradně komponenty, které pod Linuxem fungují takzvaně out-of-the-box a zároveň je přítomný silný cit pro bezpečnost, takže dalším zajímavým detailem hodným zmínky je, že Intel Management Engine je ve výchozím stavu vypnutý.

Dodání a první dojmy

V době, kdy byl StarLite Mk IV objednán, tj. listopad 2021, byl celý projekt ještě ve stavu přijímání předobjednávek. K zahájení výroby sice již došlo, ale aktuální světové dění mělo neblahý dopad na výrobu, testování a následnou dopravu do Evropy (firma je britská, výroba však probíhá v Číně) tak velký, jaký asi jen mít mohlo. Jde o poměrně výživné čtení. Do mých rukou se tak StarLite dostal až na začátku května. Jak už padlo, není to první výrobek firmy, pokud by šlo jen o rychlé dodání, StarLabs ještě dnes stále doprodává (podle informací na webu posledních pár kusů) předchozí StarLite Mk III, který je v mnoha ohledech podobný. Ale přeci jen: nová generace, je nová generace 🙂

Doručení proběhlo přes DHL, které zařídilo i proclení s minimální nutnou interakcí ze strany příjemce (clo je v případě Velké Británie naštěstí stále ještě nulové). Po rozbalení zaujala elegantní krabice, laptop samotný byl umístěn v jednoduchém látkovém obalu s logem firmy. Krom toho balení obsahovalo už jen stručný návod a napájecí adaptér (s USB-C a USB-A portem a kabelem). Samotný StarLite Mk IV působil už po prvotním dotyku bytelným dojmem –⁠ nic nevrže a neskřípe. To u zařízení z hliníku až tak nepřekvapí, nicméně zde jsem měl od začátku dojem, že držím v rukou prémiové zařízení, přitom se bavíme o výrobku, který v době nákupu vyšel včetně dopravy a daní na necelých 400 liber.

Ještě pár slov k hardwaru samotnému: laptop je krásně štíhlý, matně černý, skvrny po dotyku jsou na něm však patrné. Maximální úhel vyklopení víka displaye není 180° stupňů, jak jsem minimálně já po letech strávených na ThinkPadech zvyklý, ale odhadem cca 120˚. Několikastupňové podsvícení klávesnice, intenzita jasu displaye – obojí plní svůj účel přesně tak, jak by mělo. Klávesnice je, co se týká rozložení, mírně atypická, na druhou stranu v porovnání s rozložením použitém v předchozím Chromebooku je to zlatý standard. Sluší se také zmínit, že rozložení není možné objednat v české verzi, což je sice mrzuté, nicméně snadno řešitelné pomocí přelepek. (Odkazovaného výrobce rád doporučím: přelepky jsou matné, neruší – nakonec jsem je použil i na svém primárním soukromém laptopu, kde jsem se po letech už smířil s exotickou kombinací v podobě britského rozložení fyzické klávesnice a softwarově nastaveného českého rozložení.)

Rozložení klávesnice na StarLite Mk IV

Ani po instalaci operačního systému a prvotních experimentech se neobjevila žádná vada – obecně ke zpracování není co vytknout –, podělím se snad jen o zkušenost s technickou podporou StarLabs, která je jedním slovem promptní. O co šlo: čtečka paměťových microSD karet vyžaduje při vložení karty poměrně citelné zatlačení dovnitř těla laptopu, takže po delší konverzaci ve stylu "zkuste to zatlačit hlouběji, je to otestované" a "zkuste ještě víc, zhruba o milimetr a půl", si dovolím tvrdit, že technická podpora je rychlá, trpělivá... a ochotná v konverzaci se mnou použít metrický systém 🙂 Ostatně komunikace s firmou byla podobně rychlá i před dodáním laptopu samotného, zde nemohu říci křivého slova.

A když už jsme u tématu podpory, web firmy obsahuje velké množství návodů, včetně libůstek v podobě sborky rozborky, instalace corebootu (není-li přítomen) nebo třeba recovery firmware za pomoci externího programátoru. Velmi pěkné, mohu jen pochválit! A protože ve StarLabs mají Open Source v genech, není od věci navštívit jejich profil na githubu.

Zkusme to s Fedora Silverblue!

Jaký jsem zvolil operační systém je vyjádřeno již v nadpisu. Že jím bude Fedora Linux, resp. něco mu něco velmi blízkého, bylo jasné od začátku. Už proto, že jsem dlouholetým uživatelem Fedory (a šířeji distribucí postavených na RPM) a koneckonců nacházíme se na serveru MojeFedora.cz 🙂 Pojďme si nicméně proces výběru projít detailněji. Zásadním požadavkem byly tři "bez", tj. bezpečný, bezproblémový a ideálně i bezúdržbový provoz, resp. provoz s minimální nutností administračních zásahů. Zní to banálně, ale není to úplně málo. Do předběžného výběru tak probublalo několik distribucí. Na prvním místě Fedora Workstation (klasická ověřená cesta), CentOS Stream 9 (dlouhá doba podpory) a Fedora Silverblue (dosud neprobádaná cesta).

Trendem posledních let je používání aplikací postavených na flatpaku a pro zamýšlený způsob použití laptopu StarLite (viz výše) je to perfektní use case. Provozovat flatpak samozřejmě zvládnou všechny zmíněné distribuce, v minulosti už jsem ale narazil na problematickou kombinaci staré verze flatpaku v distribuci a některé z provozovaných flatpakových aplikací, takže potřeba aktuálního software ukazovala spíše na Fedoru (byť je také pravdou, že CentOS Stream 9 je zbrusu nový). Bezpečnost se pojí s dobou podpory a bezúdržbovost s možností jednoduchých upgradů. Jednotlivá vydání Fedory Workstation mají dobu podpory spíše kratší (~13 měsíců), nicméně upgrady mezi jednotlivými verzemi jsou zase zvládnuté na jedničku (jak mi velí zkušenost někdy od Fedory 20). Silberblue pak díky rpm-ostree celý proces upgradu na nové vydání posouvá ještě dál a dělá z něj něco vysloveně triviálního.

Workstation, nebo Silverblue? To je oč tu běží. Příslib nerozbitnosti systému (a když už, tak přítomnost snadné možnosti vrácení systému do předchozího stavu) a situace, kdy zároveň žádná ze známých limitací v daném případě nehraje roli, nakonec rozhodl ve prospěch Fedory Silverblue.

Spouštíme a instalujeme

Je to tady, dlouhým stiskem zapínacího tlačítka spouštíme laptop a pomocí klávesy F2 vstupujeme do "BIOSu" (nemačkáme přímo F2, musíme použít kombinaci s FN – ve výchozím stavu jsou místo F kláves namapovány rozličné funkce à la ovládání podsvícení, hlasitosti apod., jak je v současnosti běžné). Konfigurace corebootu, do které se dostaneme, je extrémně spartánská. Nenalezneme zde o mnoho více než nastavení bootování, takže příště by šlo snadno doporučit použít přímo klávesu F7, pomocí které se dostaneme rovnou do bootovacího menu. Není to problém, filozofie corebootu je mírně jiná, než jak můžeme být zvyklí odjinud – k detailnímu nastavování slouží aplikace coreboot-configurator, se kterou pracujeme až přímo z nainstalovaného operačního systému.

Vkládáme tedy flashdisk se zapsaným obrazem Fedory Silverblue a zahajujeme instalaci.

V instalátoru necháváme prakticky vše ve výchozí konfiguraci, ostatně není třeba vymýšlet nic speciálního. Fedora Workstation i Silverblue už chvíli používají ve výchozí instalaci Btrfs s jeho konceptem @subvolumes, v kombinaci s relativně menším SSD není důvod tuto volbu měnit. Po zhruba patnácti minutách je hotovo a je možné začít systém používat, poinstalační průvodce vytvořil uživatele a aktivujeme také repozitáře třetích stran. Po přihlášení pak pomocí rpm-ostree install doinstalujeme několik elementárních balíků (zejména GNOME Tweaks a několik rozšíření pro GNOME Shell), neinstalujeme naopak repozitář RPM Fusion, ale doplňujeme do systému flatpakový repozitář Flathub a jako flatpak už instalujeme veškeré další aplikace – počínaje Google Chrome.

Provádíme základní nastavení, používáme a zvykáme si (v případě primárního uživatele laptopu) na systém a prostředí GNOME 42... a tady by šlo i skončit, žádná překvapení se nekonají, vše pracuje, jak má.

Co bude příště

StarLabs StarLite Mk IV má potenciál být skvělým zařízením pro obyčejného uživatele, kterého nijak nezajímá technického podhoubí celé věci. Stejně tak ale disponuje množstvím vlastností a technických "serepetiček", které ho činí fascinujícím z více geekovského pohledu. Pokračování článku shrne dojmy z používání laptopu a Fedory Silverblue jak z perspektivy běžného uživatele, tak zároveň přinese informace o tom, jak v praxi funguje vyladění detailů pomocí corebootu a jeho konfigurace.

Na první překážku jsem ostatně narazil rychle: coreboot-configurator není přímo dostupný ve verzi pro Fedoru, nicméně už teď mohu prozradit, že nakonec je na Fedoře i se svými závislostmi zkompilovatelný. Stejně tak není důvod držet jako tajemství, že po několika týdnech používání StarLite dostál tomu, pro co byl primárně pořízen: tj. je použitelnou náhradou dosluhujícího Chromebooku a můžu říci dané role se zhostil více než dobře.

Na detaily o obojím si počkejte do příště 😉